31.12.2009
PF 2010
Rok uplynul a některé věci se nezměnily. Některé věci se nikdy nezmění. A to jsem já a to, co je navenek a to, co je uvnitř.
Jsou přání, která se vyplnila. Jenže člověk si musí dávat pozor na svá přání. Některá sebepoznání totiž bolí víc než jiná.
Rok uplynul a jsou věci dokončené a věci nedokončené. A tak to bude vždycky, člověk se nakonec smíří. Jen je třeba udržovat rovnováhu.
Rok uplynul a já už se naučila nedávat si předsevzetí. Ale pro ten příští rok si jedno dám. Až se konečně rozhodnu, tak to řeknu vážně a nahlas. A když přijde nezdar, když přijde odmítnutí, tak to přijmu a nebudu se trápit. Protože ani splněné přání za trápení nestojí.
A tak, do nového roku s nadějí. S nadějí do každé nové vteřiny. S nadějí, že splněné přání nemusí bolet. S nadějí, že existuje někdo, kdo si přeje totéž.
A tak, protože všechno se může stát, bude příští rok šťastný. Nevyhnutelně.
31.12.2008
PF 2009
Roky běží. Svět se mění. Některé věci zůstávají stejné. Já. A přání. Neustálé a neustávající přání všeho dobrého. Vždy, všude a všem přeju jen to dobré, protože člověk nikdy neví v kom se skrývá střípek zrcadla.
Přeju vám, aby vás ten váš střípek zrcadla chránil před zlem. Jenom před zlem.
Šťastný nový rok.
11.12.2008
... -
Motýlí křídla
Je lepší zapálit svíčku než proklínat temnotu...
zhasni svíčku dřív
než rozežene temnotu
uhas oheň dřív
než zažene můj chlad
zabij naději
než dá mi sílu
za marnou touhu se prát
29.05.2008
...
Tak aby to zaznělo tak nějak oficiálně a hlavně nahlas: Zavírám blog.
Vysvětlení je prosté. Nemá cenu zaznamenávat stagnaci, jedině změna by stála za to a změna není v dohledu. A jako každé prosté a jednoduché vysvětlení je i tohle do značné míry lež. Ale myslím, že se s tím naučíme žít.
Kdybych ještě pocítila neodolatelnou chuť tu něco palčivého sdělit světu, udělám to, i přes zavírací dobu. Ale už o tom odmítám přemýšlet. A, řeknu-li to jen sama pro sebe, to je ta pravda. Odmítám o tom přemýšlet. Až zase najdu svobodu vlastních myšlenek, třeba se vrátím. Přestože řeka nebude stejná a ani já nebudu tentýž člověk.
A teď...
... ticho.
12.05.2008
OT
Vždycky jsem si přála někam patřit.
Nikdy jsem se nenaučila jak na to.
Osobnostní tragédie v kostce.
30.04.2008
...
347-31-35
Jak zařídit, aby se přání splnilo?
29.04.2008
...
A nejklidnější jsem, když se kolem půlnoci dívám z okna.
A je mi smutno, smutno celý den.
I když se směju.
A nikam nepatřím.
A neměla bych, nemám na to právo.
Svalovat svůj smutek na zbytek světa.
Nezaslouží si to.
Svět si nezaslouží pláč. A rezignaci.
Být náhle nestačí.
A nejhorší je vědět, co je důležité.
