27.01.2012

Proč?

3.01.2012

Tak se zdá, že čím jsem starší, tím jsem protivnější.
Takže mám strašnou chuť pod jeden smutný výlev na téma “jak jsem si já, chudinka ubohá, vůbec ale vůbec neužila Silvestra” napsat ošklivý kousavý komentář.
Komentář obsahující otázku, jestli chce ona chudinka ubohá, osudem pronásledovaná, slyšet, kdo šlape do báboviček mně.
Ale ovládnu se, za prvé by to ode mě nebylo hezké, za druhé by to ode mě nebylo fér.
Tak budu protivná jen ve své osobní bublině. To se smí.

2.01.2012

Tak se mi zdá, že tenhle rok bude fascinující.

Určitým morbidně zlomyslným způsobem.

No, ale co už.

Nějak to přežijem.

31.12.2011

Některé věci je těžké říct, o jiných je těžké mlčet. Ale budoucnost vždycky vede tou cestou, kterou si zvolíme.

A cesta znamená výzvu. Kdo by si volil tu lehčí?

Proto mlčíme o těžkých pravdách a neobratně vyslovujeme lehké lži.

Budoucnost.

Budoucnost znamená výzvu.

Je zbabělé výzvu nepřijmout.

Takže statečně do nového roku.

Jinak to ostatně nejde.

19.12.2011

Tak copak se ještě dneska posere...

Naneštěstí nějaké horké kandidáty mám.

8.12.2011

S nezaujatým odstupem sleduji, jestli a jak se nakonec zhroutím.
A to mám srovnané priority. Vím, že když nejde o život, jde o hovno. Jenomže člověk je složitá struktura vystavěná z dominových kostek.
Když se jedna z kostek kymácí, lze jen doufat, že ty ostatní jsou natolik stabilní, aby ji udržely.
Když se jedna z kostek kácí, lze jen doufat, že s sebou nestrhne příliš mnoho dalších.
Na druhou stranu je tu estét uvnitř, ten, který nezaujatě sleduje a hodnotí umělecké pojetí mého života. Ten by ocenil, kdyby výsledek byl alespoň v nějakém směru ohromující. Kdyby všechny kostky popadaly v choreograficky úžasném sledu sladěných a melodických klap-klap-klap...
A na závěr by přidal ohňostroj.
Parchant.

9.11.2011

Na druhou stranu i existence milujícího protějšku má své stinné stránky.
V tom, že mě miluje, je víceméně nevinně. Takže si nezaslouží trpět mými spleeny... říkám si.
Jenomže s tímhle uvědoměním, to vůbec není jednodušší. Naopak.
Láska je ochota ke kompromisu. O některých z nich ani neví. Jsou slovy nesdělitelné. Jsou výsledkem téměř nevědomé provinilé myšlenky. Pro … mi to zatěžko nebylo...
Děsí mě myšlenka na kompromisy, které v sobě uzavřel. Kompromisy beze slov. Kompromisy nevědomé. Kompromisy, které tíží.
Láska? Je nefér trpět dvojnásob, když se trápím, že mé trápení ho trápí.
Tam, kam paprsky jeho lásky nedopadnou, mám stinná místa. Místa lezavého chladu, odkud přicházejí spleeny.
Jak můžu milovat někoho, kdo má tolik chyb?
Jak může milovat někoho, kdo má tolik chyb?
A pak se mu podívám do očí.